V severním Banátu, nad poli Kikindy, vypráví vítr příběh Banátského Velkého Sela, vesnice ležící na sudech brandy. Již v roce 1924, kdy se vesnice jmenovala Hubert, se kolem ní nesla vůně lahodné pálenky. Už místní starodávní pěvci věděli, že dobrou pálenku není snadné vyrobit. Ještě těžší je vyprávět její příběh, protože příběhy se vyprávějí s jinými nápoji a během krátkého přípitku pálenkou se toho poví jen málo. Asi kvůli této tiché moudrosti se všechny radosti a smutky, veškerá hořkost, žluč a med, mládí i stáří, rozloučení i svatby, slévají v pálence.